Úryvky z Knihy duchů I. JÁ, AREAUX. Autor: Angel Buna a kol. Je třeba čas na všechno. Blížíme se k závěru našich prvních seancí s duchem AREAUXEM. Řekl nám toho mnoho překvapivého, spoustu nového a něco, co jsme už věděli. Přesto se nám z jeho vyprávění zdálo, že – zjednodušeně řečeno – duchové nemají nic jiného na práci, než se starat o své polepšení. Je tomu tak? Mýlíte se odpověděl AREAUX. My, duchové, přispíváme k harmonii vesmíru tím, že vykonáváme vůli Boží. Jsme jeho služebníky. Duševní život znamená neustálé zaměstnání, byt činní a aktivní.
Není však tak obtížné jako na zemi, kde prioritou bývá starost o základní lidské potřeby, jako je jídlo, bydlení, mzda, zdraví a podobně. Každý z nás zná význam v koloběhu života. Jaké máme vlastně my, duchové, vlastnosti? Především se musíme naučit všude žít. Získat vědomosti o všech věcech kolem a postupně se naučit řídit záležitosti „všehomíra“. Ale, jak se píše v knize J. Siracha „je třeba čas na všechno“. Proto jedni vykonávají svou úlohu dnes na tomto světě.
Druzí ji teprve vykonávat budou, nebo ji vykonali a jiní se vzdělávají v duchovním stavu. Všichni musíme projít různými vývojovými stupni, abychom se zdokonalili. Bůh je spravedlivý. Nemůže dát jedněm blaženost bez práce a druhým zase jejich cestu ztěžovat. Vždyť přece ani mezi vámi, lidmi, nedosáhne nikdo nejvyššího stupně zručnosti, pokud nenačerpá potřebné vědomosti při výkonech nižších stupňů dané práce nebo činnosti.
Z toho možná – ale pouze zdánlivě – vyplývá, že někteří duchové jsou už tak dokonalí, že se nemusí dál učit. Není tomu tak. Věčná zahálka by byla věčným trestem. Proto stále přijímáme Boží rozkazy, roznášíme je do celého vesmíru a zároveň dohlížíme nad jejich vykonáváním. Jsme tedy neustále zaměstnáni. To znamená, že naše mysl je vždy činná. Naše zaměstnání se ale nemůže přirovnat k lidské činnosti. Nám jde o spokojenost z toho, že jsme něčím užiteční, což se v mnoha případech o lidském snažení říct nedá.
Ti nižší z nás vykonávají práci odpovídající jejich úrovni a povaze. Ostatně – mezi vámi, lidmi, je to podobné – svěří někdo práce nejvyšší kvalifikace nevzdělancům a neschopným? Pochopitelně, že i mezi námi jsou lenoši a tací, kteří nevykonávají žádnou prospěšnou práci. Ale tento stav trvá pouze určitý čas a odpovídá úrovni jejich rozumu. Jsou i duchové – jako je tomu mezi vámi – žijící jen sami pro sebe.
Lenost, zahálčivost, nuda je však – na rozdíl od lidí – tíží. Dříve nebo později uznají nutnost produktivní činnosti a pak se radují, že mohou býti užiteční. Hovoříme ovšem o duších, kteří již dosáhli sebevědomí a svobodné vůle a oprostili se od „novorozeneckých“ či „pubertálních“ návyků.
Každá naše činnost tedy směřuje k jedinému cíli – tím je sebezdokonalení. Co je vznešené v hmotném životě, nemusí totiž nic znamenat ve „světě“ duchů. To, co vy, lidé, pokládáte ve světě za vrchol umění, se může po zbavení hmotného těla jevit jako směšné. Na toto téma napsal vydavatel Rivailovi Spiritualistické filosofie svého času vyčerpávající poznámku. Je zajímavá pro nás i dnes, po uplynutí jednoho století: „Dle sdělení duchů je Země jednou z nejméně pokročilých planet. Jelikož život se řídí podle přírodních podmínek, jsou lidé na Zemi na jednom z nejnižších stupňů vůbec.
Duchové, kteří zde oživovali věhlasné osoby, dostali svůj další „hmotný“ úkol na některé ze vzdálených planet s vysoce intelektuálními bytostmi. Můžeme se ovšem po právu domnívat, že tam žili již před zemským vtělením a na Zem byli vysláni, aby tu šířili mravnost a vysoké vědomosti. Je dost možné, že mezi jejich životem na Zemi a na některé z vysoce pokročilých planet byla řada vtělení – čas v tomto případě nic neznamená.
To ostatně potvrdil i duch jedné zemřelé ženy, který při seanci sdělil, že nyní žije na oběžnici nám naprosto neznámé. Za šest měsíců života tam prý prožil nejen dětství, ale i dospělost a nyní je ve zralém věku. Podobných odpovědí jsme obdrželi celou řadu, a to od různých duchů. Myslím, že je možné jejich sdělení věřit. Vždyť i u nás některá zvířata vyspějí za několik měsíců. Proč by tomu nemohlo být za jiných přírodních podmínek u bytostí dokonalých? Lidé na Zemi se domnívají, že neexistují jiné zákony, než ty, které znají. Tím však snižují samotného Boha.“
Vraťme se však zpět na naši planetu, k našemu životu na Zemi. Míchají se duchové do naší činnosti či do našich zábav? AREAUX na to již dříve odpověděl, že ano, nyní to upřesnil. Nižší duchové ano. Ti jsou ostatně stále okolo nás a berou si z toho, co děláme, svůj podíl. Ti vyšší z nás mají zase schopnost pozorovat vše v těch nejmenších podrobnostech. Činí tak ale jen tehdy, je-li to prospěšné pokroku. Někteří z nás jsou pověřeni zvláštním úkolem.
Allan Kardek ho nazývá „posláním“. Jde vždy o nějaký pozitivní záměr. Není rozhodující, zda ho vykonávají ve stavu hmotném či duchovním. Jeho obsahem je vždy pokrok pro lidstvo, národ, nebo i jednotlivce. Může to být příprava významné události, nebo správné plnění určitého konkrétního úkolu. Někteří plní tzv. Částečné úkoly. Týkají se třeba pomoci nemocnému, umírajícímu, dítěti a podobně.
Ne vždy pochopíme my, duchové, tyto příkazy v plné šíři. Někteří z nás jsou jen slepými nástroji, jiní však velmi dobře vědí, jakému cíli slouží. Význam poslání odpovídá našim schopnostem a zkušenostem. Jan Pospíšil o tom svého času napsal: „Štafeta, která přináší depeši, vykonává též „seslání“. Ale není to „seslání“ generála.“ O poslání většinou žádáme. Vždy se najde více uchazečů o konkrétní službu. Vybráni jsou ti, kteří mají větší předpoklady.
To všechno platí o duších nacházejících se ve spiritickém stavu. U duchů vtělených tomu bývá trochu jinak. Jejich úkolem je obyčejně prostá lidská služba. Allan Kardek ve své Knize duchů k tomu poznamenal: „Kdo obdělává pole, vykonává poslání jako ten, který vládne, nebo vyučuje druhé. Vše se spojuje v přírodě. Když se duch očistí vtělením, přispívá tímto způsobem k vykonání účelu Prozřetelnosti. Každý má zde na světě své poslání, protože každý může být v něčem užitečný.“
Žijí ovšem lidé „jen pro sebe“ a tedy pro své sobectví. Neplní tudíž své poslání. Výsledkem je nesplnění jednoho ze základních úkolů, který duch při vtělení obdržel. Následuje za něj trest. Trest však může být uložen už za hmotného života. Je jím například omrzelost životem, nenalézání smyslu života a podobně.
Proč tomu tak je? Už jsem se zmínil, že mezi námi, duchy, jsou lenoši štítící se práce. Někdy ovšem může být zahálčivý život uložen přímo jako trest. Duch v něm má najít poučení pro své příští existence. Bůh nás nechá jednat podle naší vůle, protože ví, že později sami poznáme, kde jsme chybili, škodili nebo si počínali pošetile. A že sami požádáme, abychom mohli ztracený čas nahradit. Není totiž příjemné neustále si opakovat tytéž životní situace, a ještě být na posměch druhým při návratu do duchovního života.
Lidé o svém „poslání“ nevědí. Někdy ovšem ani vtělený duch ne. Jen v obrysech tušíme, jaký bude náš skutečný úkol, smysl našeho poslání. Ne každá užitečná práce má charakter poslání. Sám život člověka a naše hmotná existence by měla být naplněna takovými okamžiky, kdy zjistíme, že práce, činnost nás povznáší, že se jí stáváme dokonalejší a dokážeme toto povznesení přenést i na další.
Ke splnění nějakého poslání není někdy třeba vtělení. Ten z nás, který takový úkol dostal – například, že má odhalit tajemství nějakého prvku či nemoci, může svůj úkol splnit tím, že potřebnou myšlenku vnukne vědci, výzkumníku či umělci. Vede jej k objevu. Tak je to především s uměleckými díly.
Chci však zdůraznit, že vtělený duch při spánku svého těla přitom rozmlouvá přímo s putujícím duchem a nechá se od něj inspirovat. Může se ovšem stát, že neuspěje a nesplní úlohu. Dostane trest: opakovat úkol. Bůh ovšem předem ví, kdo z nás může uspět a kdo nikoli. Proto úkol svěřuje jen těm duchům, kteří jsou schopni zadání plnit.
Zítra pokračování…
Angel Stan Buna
Doporučují.
Minulé životy.
https://tao.7x.cz/cen-asa/minule-zivoty
Připravujeme seance, bližší informace
na e-mailu cassiophea@seznam.cz
2025 ©