Úryvky z Knihy duchů 1. JÁ, AREAUX, Autor: Angel Buna a kol. V devadesátých letech minulého století začal v Paříži pracovat spiritistický kroužek Celiny Beketové-Jaferové, jehož členy byli i někteří francouzští učenci, lékaři, šlechtici. Složení kroužku se časem změnilo. Scházel se však po celá desetiletí a získával stále nové informace, které získával jiný pařížský kroužek paní Bodinové. Dnes kroužek je totiž neustále aktivní, lze poznatky shrnout do uceleného díla. Hlavním jejich informátorem z říše duchů byl po celou dobu existence kroužku duch AREAUX. Proto jsou poznatky vydány jako Areauxova zpověď. Kniha se stala bestselerem na pařížském trhu a byla ihned přeložena do 19 jazyků. Poněkud zkrácené znění předkládáme nyní našim čtenářům.
NECHME TEDY AREAUXE VYPRÁVĚT:
Jsme svoji, každý máme své vlastnosti. Žijí mezi námi dokonalejší i méně dokonalí jedinci. Nejvyšší dokonalosti dosáhli duchové prvé třídy. Duchové třídy druhé se vyznačují převahou ducha nad hmotou. Duchové třetí třídy převahou hmoty nad duchem. Pro lepší pochopení poslouží určitá charakteristika společných a rozdílných vlastností. Je třeba však řičí, že mnohé z nich se překrývají, nemají tak ostré kontury. Poznamenává je i zkušenost a vývoj duchů.
Zanechme však meditace a začněme třetí třídou nedokonalými duchy. Jak říká Areaux, mají sice jakési zdání o Bohu, ale nepochopili ho. Jsou různí. Ani jejich záporné vlastnosti nemají stejnou intenzitu. Někteří jsou spíše lehkomyslní, nedůslední, rozpustilí než zlomyslní. Část z nich nečiní ani dobro, ani zlo, ale právě touto nečinností způsobují hoře. Další jsou zlí od přirozenosti. Radují se z napáchaného zla a i z možnosti, že ho mohou páchat. Svou povahu projevují v myšlenkách, které se snaží člověku vnuknout.
Zlou myšlenku může tedy vsugerovat jedině některý z nedokonalých duchů. Je to našeptávač, který se snaží člověka přimět ke krádeži, k ošizení druhého či napadení slabšího třeba jenom pro pocit nadřazenosti a fyzické převahy. Takoví duchové mají i dobrou paměť. Pamatují si i své prohřešky, nebo i bolesti tělesného života. Trpí. Navíc jsou přesvědčeni, že budou trpět věčně. Nedokonalé duchy lze rozdělit do pěti skupin.
Tou prvou jsou nečistí duchové, naklonění všemu zlému. Dávají zlé rady, způsobují nesváry, nedůvěru. Přetvařují se, aby mohli lépe přesvědčit. Více pronásledují jedince se slabší povahou, kteří se také lépe podřizují jejich nápadům. Radují sem když se jim nebo prostřednictvím jich podaří někomu ublížit, nebo dokonce někoho zničit.
Jejich řeč je proložena tvrdými slovy, nevybíravým zlehčováním druhého, někdy i nadávkami. Stává se, že se však pokoušejí mluvit i moudře. Avšak nedokáží se dlouho udržet. Jsou neúnavnými našeptávači. Všemi prostředky se snaží ovlivnit lidské jednání, jsou nevybíraví v prostředcích vedoucích k jejich cíli. V řadě zemí světa je dosud uznávají jako představitele toho nejhoršího zla. Primitivnější národy je dokonce zobrazují jako démony. Allan Kardek dokonce uvádí, že dělají zlo z rozkoše, bez příčiny, jen z nenávisti vůči dobru).
Do druhé skupiny jsou zařazeni lehkomyslní duchové. Sem patří zlovolní a posměvační duchové, kteří se snaží být u všeho a do všeho zasahovat bez ohledu na pravdu či zaběhnutý řád. Jsou to specialisté na vyvolávání malých úzkostí, na rozněcování nesvárů. Snad tady je právě základ v takových bytostech, které známe z pohádek-bludičky, polednice, vodníci, klekánice, strašidla a ďasové. Když našeptávají, bývají vtipní, sarkastičtí a pichlaví. Jsou rozpustilí, nestálí.
Třetí skupinu bych nazval, dle Areauxe, učenými duchy. Patří k ním tací, jejichž vědomosti jsou nadprůměrné, v některých oblastech dokonce vysoké. Přeceňují se však. Jsou samolibí, pyšní, žárliví a svéhlaví. Snaží se působit především na méně vzdělané lidi. Jejich stylem je ohromit, poradit jakoby na základě věcných argumentů. Výsledkem je však pravý opak utopení v množství informací, které zavádějí na scestí.
Do čtvrté skupiny patří lhostejní duchové. Ani zlo, ale ani dobro, nejsou dost dobří, ani dost špatní. V ničem nepřevyšují lidskou úroveň. Chvílemi jsou mravní, chvílemi nikoliv. Někdy se zdají být inteligentní. Ale při bližším rozboru jejich činnosti se ukazuje, že právě inteligence jim chybí. Přetvařují se to umí dobře. Je jim však lhostejný výsledek jejich našeptávání nebo konkrétních činů.
Pátá skupina představuje klepavé duchy a rušitele klidu. Nejde o zvláštní skupinu, spíše bych řekl, že jde o bližší charakteristiku. Patří sem kterýkoli z duchů předchozích skupin. A. Kardek sem zařazuje duchy, kteří svou přítomnost oznamují různými konkrétními zvuky a skutky jako například tlukot, pohyb pevných předmětů, cirkulace vzduchu, protismyslný pohyb tekutin a podobně). „Rušitelé klidu“ chtějí ohromit osobu, na níž působí, znepokojit ji, vyvolat obavy, strach a tím odstranit případné překážky, které by mohly narušit působení ducha.
A jsme u druhé třídy u dobrých duchů. Sem řadí odborníci ty duchy. Kteří mají převahu vědomí nad hmotou a touhu po dobru. Dokonalejší z nich mohou vykonat více pozitivního než ti méně dokonalí. Někteří mají značné vědomosti, jiní jsou moudří. Dokáží se radovat. Vyvolávají v lidech dobro, varují před špatnými myšlenkami nebo nekalými činy. Nesprávně jejich působení nazýváme svým „svědomím“. Vtělují se do lidí, kteří pak známi svým nesobectvím, tím, že je jim cizí pýcha, nenávist, zlost, závist, žárlivost. Nejsou ctižádostiví.
Dlouhodobá zkušenost lidí jak známo i je přivedla do říše pohádek. Vystupují zde jako andělé strážní, dobří duchové či „dobrodějové“. Kdysi v době pohanské a na počátku křesťanství byli řazeni mezi dobré bohy, kteří chránili stáda, obydlí, úrodu a bránili zlu i nepřejícím živlům. Ostatně, stačí si přečíst kteroukoli knížku, vyprávějící o této době. Mohu potvrdit, že většina i tzv. Historických knih je z tohoto hlediska pravdivých.
Také dobré duchy bych charakterizoval několika skupinami. První z nich jsou dobrotiví duchové. Jejich typickou vlastností je dobrota a blahovůle. Líbí se jim sloužit lidem a ochraňovat je. Ve svých vědomostech však mají stále mnoho „prázdných místa tudíž mohou nevědomky způsobit i bolest. Má zkušenost, ale je, že se však snaží o nápravu.
Druhou skupinou jsou učení duchové, s rozsáhlými vědomostmi. Mohou proto ovlivňovat vědce a výzkumníky. Poznání je pro ně nadevše. Neuvědomují si ale, že mohou sloužit i zlu. Osoby, na které působí, patří ve společnosti mezi nejvážnější, ale také mezi nejsnáze manipulovatelné. Nedokáží si totiž uvědomit souvislosti své práce nebo objevu s jinými stránkami života a mohou tak dospět k sebezničení nebo ke zničení druhých. Stačí si připomenout, co pro lidstvo znamenal objev atomové bomby.
Vypráví se dokonce, že ještě významnější objev, který však měl ještě větší destrukční účinky, nosil A. Einstein v hlavě. Jeho rovnici ale nikdy nenapsal a tím, jak se domníval uchránil lidstvo od možné zkázy. Jenže pravda je jiná. Jeden z moudrých duchů byl jsem v té době také nablízku dokázal vytlačit předchozího rádce, učeného ducha, z blízkosti geniálního fyzika.
Do třetí skupiny bych zařadil moudré duchy, s nejvyššími morálními vlastnostmi. Nepachtí se za poznáním pro poznání, ale oplývají vysokými intelektuálními schopnostmi. Ty jim umožňují soudnost a zdravý rozhled.
Čtvrtou skupinu tvoří vyšší duchové. Jde o skupinu, která se vyznačuje spojením moudrosti s dobrotou. Duchové této skupiny se vyjadřují někdy se vznešenými slovy. Při spiritistických seancích prý nejlépe spolupracují. Objevují se rádi těm, kteří hledají pravdu. Pomáhají jim. Straní se však těch, které za pravdou vede pouze zvědavost. Mají schopnost, ale jen v mimořádných situacích – vtělit se. Bývá to při okolnostech, kdy je třeba ukázat správnou cestu.
Skončil jsem vyprávění o druhé třídě, která měla čtyři skupiny a přecházením k první třídě. Sem patří čistí duchové. Jde o duchy, nepociťující vliv hmoty. Jsou neobyčejně vzdělaní a morální, s vysokou inteligencí. Vykonávají božské příkazy pro zachování všeobecné harmonie. Pomáhají lidem, povzbuzují je k dobrému konání, nebo i k pokání za minulé hříchy. V minulosti se často dostávali do pohádek jako archandělé, andělé nebo serafové. Jsou-li na vrcholu blaha, nezahálejí.
Dénisart Rivail profesor astronomie a fyziky na pařížské Sorbonně z konce minulého století charakterizoval jejich cestu k dokonalosti takto: „Duchové, kteří kráčejí ihned od počátku na cestě dobrého, nejsou dokonalými duchy. Neznají zlo a aby dosáhli dokonalosti, musí o něm nabýt zkušenost. Můžeme je přirovnat k dětem, které i když jsou jejich přirozené pudy dobré musí se cvičit, rozvíjet své vědomosti.
Zítra pokračování…
Angel Stan Buna
Doporučují:
Minulé životy.
Připravujeme seance, bližší informace na e-mailu cassiophea@seznam.cz
2025 ©