Technika meditace umožňuje kultivovat naše prožívání na úrovni myšlení, pocitů i tělesných počitků. Toho je možno dosáhnout podobným tréninkem jako je trénink fyzický. Záměrně a vědomě se učíme rozpoznávat naše prožitky, a nereagovat na ně touhou, ani odporem, pouze je pozorovat.
Takový vytrvalý trénink dá postupem času našemu myšlení malý prostor, malý časový úsek mezi pocitem a reakcí na něj. Tento mizivý okamžik může být využit pro racionální posouzení situace, jak bude vhodnější reagovat, a zda vůbec má cenu nějak reagovat. V tomto vzácném okamžiku vidíme věci takové, jaké skutečně jsou, ne takové, jakými je uděláme; získáváme možnost volby a tím se stáváme svobodnějšími.
Takové teorie jsou samozřejmě k nastudování v mnoha různých formách od různých autorů. My je můžeme studovat, můžeme je pochopit, můžeme s nimi souhlasit, avšak to nemůže stačit k našemu plnému osvobození se. Nejvyšší stupeň poznání přichází s vlastní zkušeností.
Před praktikováním samotné meditace se soustředění člověka musí nejdříve uklidnit a zpřesnit prostřednictvím základní meditační dechových technik. Teprve po určité době se začíná se samotnou meditaci, při níž člověk pozoruje postupně pocity po celém svém těle.
Snaží se zachytit veškeré své pocity, a ať už jsou jakékoli, příjemné či nepříjemné, silné či slabé, snaží se k nim zůstat plně lhostejný, čímž učí svou mysl namísto bezhlavé reakce identifikovat dění uvnitř. Kromě toho se učí chápat pomíjivost všeho okolo, která je v danou chvíli demonstrovaná pomíjivostí vlastních pocitů. I sebevětší bolest a nepohodlí někdy ustane.
Pokud člověk při praktikování pociťuje bolest, zpočátku se pravděpodobně jedná čistě o bolest technického rázu, jeho tělo není zvyklé tak dlouho setrvat bez změny polohy. Postupem času se však mohou objevit tzv. bolesti duševní.
Postupem času se vnímání člověka zjemňuje a zjemňuje a nakonec se zjemní natolik, že je člověk schopen veškerý svůj pocit rozložit na tisíce či miliony malých částic.
Tím se naše vnímání propracovává až na buněčnou úroveň, kdy na vlastní kůži pocítí, což opět potvrzuje pomíjivost všeho na světě. Dále se vnímání člověka zjemní natolik, že je schopno proniknout až za hmotu, za pevný svět kvantové energie.
Při meditaci nehledáme poznání vně nás, ale uvnitř, snažíme se pochopit svět, vesmírnou energii, lhostejno, jaký název tomu přiřadíme - skrze naše vlastní tělo.
Doporučujeme:
2025 ©