Úryvky z knihy VNITŘNÍ CVIKY PRO ZDRAVÍ, autor Dr. Stephen T. Chang. Prazákladem všech forem života, každého zrození a každé proměny je čchi (energie); myriády předmětů ve vesmíru a na Zemi se řídí tímto zákonem. A tak vnější čchi obklopuje nebe a zemi a vnitřní čchi jim dává život. Všechno pochází od čchi. Čchi je zdrojem světla, zdrojem, z něhož čerpá světlo Slunce, Měsíc i hvězdy. Je zdrojem hromů, deště a mraků. Je zdrojem, jenž dává vzniknout čtyřem ročním obdobím a myriádám věcí a jevů, které díky čchi rostou, hromadí se a uchovávají. Život člověka závisí beze zbytku na čchi. Nei Čing
Tento starověký taoistický text nám přibližuje teorii, podle níž veškerý život a veškerá hmota ve vesmíru jsou závislé na energii. Text byl napsán takovým stylem, aby výklad základních vědeckých principů vzbudil zájem i těch lidí, kteří neměli příliš hluboké vědomosti. Je však také třeba podotknout, že mezi uměleckou, vědeckou a praktickou stránkou života nebyly v oněch dobách tak výrazné předěly jako v dnešní moderní civilizaci.
Tak také člověk, jenž ve starověké Číně v sobě více než dnes sdružoval všechny aspekty života, se snažil udržovat je stále v rovnováze, udržet soulad mezi uměleckou, vědeckou a praktickou stránkou života.
Tehdejší vědec neváhal a ani neshledával obtížným popsat svá pozorování jazykem, který se nám dnes zdá spíše poetický. Pro něho to bylo něco přirozeného. Fakt, že staří Číňané uměli vykládat vědecké principy jazykem poezie, jazykem plným obrazotvornosti, svědčí jen o tom, do jaké míry byly věda a umění ve Zlatém věku čínské civilizace propojeny.
Právě poetický jazyk je v očích těchto vědců činí „nevědeckými" a „čistě filozofickými" nebo „mystickými", a dokonce i „primitivními". Avšak sám fakt, že moderní vědci zavrhují tradiční principy z takovýchto důvodů, naznačuje jednak, že nemají příliš vyvinutý smysl pro objektivitu, jednak také to, že mezi vědou a opravdovým „uměním žít" je v dnešní době propast.
Taoistické principy a soustava taoistických vnitřních cviků, jak se tradovaly po věky a jak přecházely z generace na generaci, jsou dnes stejně platné a hodnotné, jako byly v dávné minulosti.
Jenomže pro jejich pochopení a využití je nutné umět pochopit pravý význam poetického jazyka, v němž byly kdysi zachyceny a v němž zůstaly zašifrovány po dlouhá staletí.
Povaha energie, energie je dynamická síla, která koluje naším organismem a jejíž proudění je nepřetržité. Pro některé pozorovatele je zcela přijatelná idea, že slovo život je zaměnitelné slovem energie, neboť základní rozdíl mezi oběma pojmy je tak jemný, že ho snad dovedou postihnout jen sémantici.
Nicméně je nutné rozlišit a dobře chápat přesný význam obou těchto termínů, chceme-li se dobrat úplného pochopení teorie energie a její aplikace na organismus.
Prakticky vzato, život je známkou přítomnosti energie v organismu. Bez energie je nemožná jakákoli činnost, kterou spojujeme s pojmem život, ať už je to dýchání, řeč, spaní, jídlo či myšlení, čtení, poslouchání atp. Kromě toho energii potřebují pro svou funkci a činnost všechny části organismu, ať už jde o funkci a činnost viditelnou, nebo ne. Například procesy látkové přeměny v každé jednotlivé buňce by neprobíhaly, kdyby buňce chyběla potřebná energie.
Energie je nedílnou součástí všech hmotných struktur těla a všeho, co souvisí s anatomií těla. Co je například každá pevná struktura těla, ať už kost či cokoli jiného, ne-li masa živoucích buněk? Všechny formy života a činností se životem souvisejících v rovině anatomické či fyziologické současně přijímají a vydávají energii. Inertní hmota budí sice dojem něčeho pevného a hutného, avšak ve skutečnosti protony, elektrony a neutrony každého jejího atomu drží pohromadě energie.
Neživá hmota je prostě energie, vibrující jiným rytmem, než jaký je charakteristický pro různé jiné formy života. Energie je tedy absolutní podstatou všech forem života ve vesmíru.
Strava a vzduch jsou významnými zdroji energie, kterou potřebujeme v každém okamžiku k tomu, abychom se udrželi naživu, a nejsou jen „palivem", které musí organismus metabolizovat. Energii nezískáme z molekulárních forem potravy a vzduchu, nýbrž z toho, co nazýváme jejich vibrační podstatou, jinými slovy z jejich elektromagnetismu.
Živiny, jež obsahuje kterákoliv potravina, můžeme velmi přesně napodobit, tedy uměle vyprodukovat v chemické laboratoři, avšak výhradní požívání takovýchto živin nás neudrží při životě na příliš dlouhou dobu; dokážeme uměle získat všechny vitamíny, minerální a jiné chemické složky, jež obsahuje vejce, avšak neumíme je proměnit na něco, co by se vejci aspoň trochu podobalo.
Člověk nemůže příliš dlouho žít, bude-li dýchat pouze kyslík, získaný laboratorními metodami, ba dokonce nebude dlouho žít, bude-li odkázán trvale na vzduch z pokojové klimatizace. Něco mu bude chybět, a to „něco" je zvláštní podstata životní síly, její elektromagnetismus, neboli ona neviditelná energie, jež vdechuje život molekulární formě každého předmětu.
Elektromagnetismus je síla, kterou většina z nás velmi málo zná. Byli to vědci západního světa, kteří odkáli velmi důmyslně existenci elektromagnetismu, a zároveň tím poskytli logické vysvětlení pro blahodárný účinek taoistických vnitřních cviků na lidské zdraví.
Řečeno velmi krátce, elektromagnetismus je síla o takové intenzitě, která jí umožňuje pronikat do struktury atomů každého předmětu, včetně atmosféry, jež je naším životním prostředím. A jelikož jde o přírodní sílu, je tato síla velmi úzce spjata s energií, jež koluje organismem.
Taoistické vnitřní cviky pro zdraví hluboký nádech a dlouhý výdech jsou médiem, jež umožňuje energii z atmosféry vnikat do organismu, stimulovat ho a nahradit v něm onu energii, kterou organismus uvolňuje, aby se udržel při životě.
Zítra pokračováni.
Angel Stan Buna
Doporučujeme:
2025 ©